Byl to zvlátní rok. V naem ivotě nás zaskočila covidová epidemie, která ovlivnila činnost klubu a nejen naeho, ale celé společnosti, co se projevilo na nás vech. Počátkem roku Krajské velitelství Ostrava jetě stihlo zorganizovat pietní vzpomínku na českosl. parautistu Josefa Otiska v Lini, my jsme zvládli připravit a provést soutě plk. Kutína v laserové střelbě za účasti deseti drustev z řad AČR a klubů výsadkových veteránů a tím okamikem vechny akce v ČR skončily. Buďme upřímní, vichni jsme byli a jsme pod tlakem nejen sdělovacích prostředků, ale i zdravotní situace, take jsme seděli doma, s obavami jsme chodili ven, stranili se větím setkáním a shlukování osob. V průběhu letních měsíců se situace uvolnila a najednou chtěli vichni dodatečně organizovat a provádět plánované akce, který měli přeloené termíny na pozdějí dobu. Tím se ve nahromadilo do pár dnů Setkání veteránů Prostějově, souběně se střelbou z ručních zbraní u naeho patronátního útvaru v Bučovicích, Mezinárodní setkání modrých přileb v Brně a k tomu hned dalí den pochod po stopách Muů plk. Moravce. Vechny jmenované akce proběhly za mení, či větí účasti naích členů. Zde se projevuje, e a to si přiznejme, stárneme a v mnoha případech se nám u nechce a nebo na to nemáme duevní sílu, bohuel je to tak. Celospolečenská situace ovlivnila nae jednání a přes dalí omezení jsme neuskutečnili ani výroční schůzi, abychom zhodnotili nai činnost za rok 2020. předseda Jaroslav Fort.
Dne 4.února 2021 se doil devadesáti osmi roků plk.v.v.Ing.Ivan Kutín, čestný předseda Klubu výsadkových veteránů Jana Kubie Brno. Absolvent Vojenské akademie v Hranicích n/M v roce 1946, bývalý přísluník Pěího praporu českosl. parautistů 71 v Zákupech, jeden z těch výsadkářů, který budoval ve funkci N 22.výsadkovou brigádu v Sabinově, kterou v roce 1961 přestěhoval do Prostějova a později na Vojenské akademii v Brně učil velitele výsadkového vojska. Po roce 1968 byl za své postoje proputěn z armády a rehabilitovaný byl po roce 1990. Kolega Kutín sice říká, e je to v genech doít se takového věku, ale je v dobré fyzické a duevní kondici. A o tom to je. Přejeme mu kadý den modré nebe nad hlavou, pohodu a radost ze ivota. A se ti daří kolego. Výsadkoví veteráni.
Drazí pozůstalí,váení smuteční hosté,veteráni,vojáci a vojákyně. Jsme zde,abychom vzdali poslední poctu Čestnému předsedovi klubu výsadkových veteránů Jana Kubie Brno, plukovníkovi ve výslubě, Ing. Ivanu Kutínovi,
který se narodil 4.února 1923 v obci Zareča, oblast Ukrajiny. Jeho rodiče se krátce na to, přestěhovali do Chocně, kde Ivan vystudoval obchodní akademii, kterou ukončil v roce 1944 a hned na to ho tehdejí německá
mainérie protektorátu Čechy a Morava odvedla na nucené práce, kopat obranné valy na pomezí Slezka a Moravy. Zde se cíleně zranil, byl proputěn. Po skončení 2.světové války ho v září 1945 odvedla československá
branná moc k vykonání voj. základní sluby do posádky v Jaroměři. Zde si podal ádost k přijetí na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě a na základě psychotechnických a tělesných zkouek byl přijat do 2.ročníku.
Akademii ukončil v roce 1946 a byl odvelen k 20.pěímu pluku v Preově, kde v roce 1947 absolvoval kurz spojovacích náčelníků a tuto funkci vykonával u tohoto pluku. Na jaře 1948 si podal jako dobrovolník přihláku
k výsadkovému vojsku, byl přijat v dubnu 1948 na funkci spojovacího důstojníka 71.výsadkového praporu v Zákupech u České Lípy.
Byl jeden z posledních ijících vojáků, který zail zakladatele výsadkového vojska Palečka, Krzáka, Černotu.V roce 1949 - 1951 absolvoval Vysokou vojenskou kolu v Praze a poté byl ustanoven do funkce náčelník operačního
oddělení MNO - Velitelství výsadkového vojska. Odtud byl v roce 1952 při vzniku výsadkové brigády jmenovaný do funkce náčelníka tábu výsadkové brigády v Sabinově, která měla v té době na dva a půl tisíce vojáků a z
pohledu dnení doby byl manaérem této jednotky, co vyadovalo veliké úsilí jak duevní,tak fyzické. Tuto funkci vykonával po dobu 8 let, kde se za jeho působení vystřídali velitelé pplk.Bunzak, mjr.Faluba, sám byl
pověřený velením brigády 8 měsíců a pak přiel pplk.Mansfeld. V roce 1961 organizoval a zabezpečil přestěhování 22.výsadkové brigády do Prostějova a v červnu tého roku byl jmenován do funkce starího učitele taktiky
vzduných výsadků na Vojenské akademii zde v Brně, kde připravil po odborné stránce desítky velitelů výsadkového vojska. Ovem do toho přiel rok 1968, okupace Československa vojsky Varavské smlouvy, s čím nesouhlasil,
byl stoupencem tehdejích politického uvolnění a změn v jejím čele stál Dubček za co byl vyloučen ze strany a v roce 1971 byl proputěn z armády jako nepohodlný tehdejímu reimu, byla mu sice ponechaná hodnost do zálohy,
ovem bez dalích nároků. Bohuel nael práci, která byla sice v jeho oboru z mládí, u tehdejího podniku Pramen, kde ale zastával nií pracovní místo a do devadesátých let.
V roce 1991 byl plně rehabilitovaný,armáda mu uznala vekeré podmínky odkodnění za uplynulé roky, byl povýen do hodnosti plukovník se vemi náleitostmi vojenské důchodce. Ovem ivot el dál a nebylo to bez problémů.
Dolo k smutné události, kdy mu v roce 2002 zemřela manelka Marie po 52 létech manelství a aby toho nebylo málo v roce 2005 mu zemřel mladí syn Igor. Byly to těké chvíle v jeho ivotě s kterými se musel vyrovnat.
Ovem ivot el dál, aktivně se zapojil do klubu výsadkových veteránů Jana Kubie Brno, stal se Čestným předsedou naeho klubu, byl důsledný nejen k sobě,ale i k nám mladím kolegům, nevynechal jedinou členskou schůzi,
rád si poseděl mezi námi při sklence červeného vínka a léta běela. Společně jsme oslavili ivotní jubileum 95 let, které dovril v roce 2018 stále v dobré fyzické a duevní formě. Nezapomenu, es měl na svůj věk
vynikající pamě, kdy vyprávěl zkazky ze svého profesního ivota, jména i jednotlivé události které proil za celou dobu své vojenské kariéry sis pamatoval a i v tom nám byl příkladem. Co na to říct?
Ivane, byl jsi vdy tělem a duí výsadkář, byl jsi ná a tak jim i zůstane v historii výsadkového vojska.
Čest tvé památce.