Klub výsadkových veteránů Brno

Činnost spolku - Klub výsadkových veteránů Jana Kubiše Brno v roce 2019.

A stále se něco děje:

Křeslo pro hosta.

Tak nějak bych nazval akci která proběhla dne 8.4. v Komunitním centru pro válečné veterány (KCVV), kam jsem byl po oboustranné dohodě pozvaný na besedu s dětmi dvou tříd 1-4 ročníku školy Heuréka v Brně. Cílem besedy bylo pohovořit s dětmi jak jsme žili v padesátých létech m.st., jak jsme chodili do školy, život v rodině, prožitá krizová léta roku 68 atd. Už v průběhu cesty jsem si uvědomil, že je ten den MDŽ, tak jsem cestou koupil kytky a dobře jsme udělal, s dětmi byli dvě mladé učitelky, v KCVV jsou rovněž zaměstnané dvě ženy a tak kytičky měly úspěch a milá pozornost, to jen tak na okraj. Beseda se vyvinula v povídání - otázky a odpovědi, byl jsem vcelku překvapený zájmem dětí a jejich znalostmi, což bylo milé, když jsem se rozhovořil o padesátých létech a mém chození do školy v teplácích, v zimě bagančata na nohou, hubertus, na hlavě hadovku a školní tašku na zádech, svačina dva krajíce chleba na sobě se sádlem a vrchol besedy nastal, když jsem řekl, že na aktovce jsme měli přivázaný plecháček hrneček. Na co, proč atd. padali otázky, které jsem dovršil tím, že jsme povinné dostávali ve škole o velké přestávce teplé mléko. To byla pro všechny nepochopitelná záležitost, a už šly otázky jako proč jsme mléko museli pít, proč teplé a proč povinně a jestli jsme to mohli odmítnout, když oni ho nemají rádi, nebo nemůžou pít kvůli laktoze a jestli jsme se mohli ulít, abychom ho nemuseli, v ten okamžik to bylo téma nejmíň na půl hodiny, a i když jsem začal něco jiného ze života, stále jim to vrtalo hlavou a vraceli k mléku. Pro současnou generaci dětí něco nepochopitelného. Další hřeb byly hračky z padesátých a šedesátých let, které jsme měl vypůjčené a ukázal jsem je. Vrcholem byla hračka „Podarží pioner“, kterou mám funkční a znáte z filmu Pelíšky, když jsem to zprovoznil, okamžitě se vytvořil zástup všech dětí, kteří to chtěli vyzkoušet, tak to musela učitelka organizovat, aby se všichni vystřídali. V diskuzi padla i otázka života v roce 68, jak jsem to prožil a proč to bylo,děcka věděli o tomto roce, učitelka potvrdila, že to děti učí a bylo zajímavé se s nimi o tom bavit. Tak tříhodinová beseda uběhla velmi rychle a stále bylo o čem mluvit. Lístkový systém v padesátých létech zajímal i mladé učitelky, pro ně něco nepochopitelné, měl jsem kopie těchto potravinových lístků a nemohli si to ani srovnat v hlavě s dnešní dobou. A o tom to bylo, beseda měla velký úspěch. jafor

1 2



Výstava.

Při nějaké příležitosti jsem byl oslovený Komunitním centrem pro válečné veterány (KCVV), že budou mít volné vitríny pro vystavení a já jsem jen tak prohodil, že pokud bude potřeba, že bych tam „něco“ dal. Stalo se. Po dohodě jsem připravil vojenské odznaky v průřezu od první republiky až po současnost, které tak oživily pamět mnoha chlapů, kteří byli na vojně. Využil jsem příležitost, že na 26.2. bylo svolané do do KCVV setkání všech představitelů společenských organizací, spolků a klubů, kteří s tímto centrem spolupracuji, tak jsem tam instaloval všechny odznaky, medaile a řády, které jsme vybral pro tuto prezentaci. Prvními kteří shlédli expozici byli ředitel Odboru pro válečné veterány MO plk.Ing.Eduard Stehlík, který se zúčastnil již zmíněného setkání a ředitel KCVV ing. Karel Černoch (viz foto).Už jejich první reakce byla příznivá, když tam našli odznaky a označení, které měli v průběhu své vojenské základní služby a o tom to je, připomenout osvěžit paměť a vzpomínky na svoje mladá léta všem chlapským návštevníkům KCVV. jafor

1 2



96.

Trochu netradiční název dvou číslic, které jsou stejné a vždy symbolizují nějaké pořadí, zde krásný životní jubileum, které počátkem února oslavil čestný předseda našeho klubu plk.v.v.Ing.Ivan Kutín. V úterý 5.2. jsme měli plánovanou členskou schůzi, kterou jsme věnovali pouze oslavě s kolegou Kutínem pro kterého jsme připravili dort s 96, jeho milovaný likér z mnoha bylinek a hlavně dobrou náladu, něco červeného na přípitek a chlapské pochutiny na zakousnutí. Pro kolegu Kutína trochu překvapení, asi neočekával, že se něco bude „dít“, ale dělo se, popřáli jsme mu hodně hodně zdraví a aby tady byl s námi ještě mnoho dalších let. Já vždy říkám, chtěl bych se dožít nejen těchto let, ale hlavně to zdraví a svěžest a duševní pohodu, kterou má kolega Kutín. jafor

1 2 3



Wolfram.

V sobotu 12. ledna proběhla na hřbitově ve Staré Lišni-Brno pietní vzpomínka na velitele para skupiny Wolfram, lišeňského rodáka pplk. Josefa Otiska, jenž je zde pochovaný a kterou již po osmé organizovalo krajské voj.velitelství Ostrava a jeho ředitel plk.Ing. Jaroslav Hrabec, jehož rota aktivních záloh nese tradici Josefa Otiska. Skupina Wolfram byla ve složení rtn.Vladimír Řezníček, rtn.Josef Bielský, rtn.Josef Černota, čet.Robert Matula, radista rtn.Karel Svoboda a velitel Josef Otisk, který jako jeden z prvních čechoslováků prošel v Anglii kurzem Commander Codrse (spec. výcvik britských jednotek). Wolfram byla vysazena 13.září 1944 na moravsko slovenské pomezí, kde prováděla partyzánskou činnost až do konce 2.sv. K pietní vzpomínce byl pozvaný náš klub, místní samospráva, obec legionářská, rodina Otiska syn a dcera spolu s vnukem a rodinami, z Holešova se zúčastnil předseda klubu vv Dušan Hric spolu s kolegou Václavem Ryšavým, zástupce spolku Ludvíka Svobody a další. Z našeho brněnského klubu vv předseda Jaroslav Foršt, kol.Ing. Jiří Bendák, Josef Gall, Josef Kunce a Jaroslav Morkus, který nesl náš klubový prapor. Z Ostravy přijela část roty aktivních záloh s bojovým praporem a šestičlenná skupina vojenských hudebníků z Olomouce. Po nástupu, tradičně v 10 hodin se ujal slova plk.Ing.Hrabec, který promluvil o odkazu této paraskupiny, jak pro současné dění, tak pro budoucnost. Poté došlo ke kladení věnců a kytic za zvuků pietní hudby a na závěr byla troubená večerka. Po skončení této části, došlo na neformální setkání a besedy mezi přítomnými hosty, rodinou Otiska a vojáky AČR. jafor

1 2 3



Doporučujeme: UTON Copyright by UTON.cz ©2019